Hráč roku Ondřej Palička: Dám si na rok pauzu!
Je to tak trochu deja vu s rokem 2010. Ondřej Palečka na Galavečeru převzal cenu pro Hráče roku, ale jisté je, že tuto trofej příští rok obhajovat nebude.
Stejně jako před pěti lety totiž míří za studii do zahraničí. Kam to bude tentokrát? Jak hodnotí právě skončenou sezonu s osobního i týmového pohledu? O všem se rozpovídal až nečekaně otevřeně.
Gratuluji k vítězství. Čekal jsi to?
Abych byl upřímný, tak trochu ano. Tentokrát se mi povedla i druhá půlka sezony a doufal jsem, že by se mi mohlo letos poštěstit.
Titul Hráč roku jsi získal podruhé. Co pro tebe tato cena znamená?
Určitě to, že vedení klubu dlouhodobě oceňuje moje výkony v týmu. Je to taková krásná tečka na závěr sezony. Letos to bylo ale jiné než před pěti lety. Nelze to moc popsat, ale obě sezony byly diametrálně rozdílné ve všech ohledech. Ale je trochu zvláštní, že Hráče roku dostanu vždycky před tím, než někam odjedu (úsměv).
Mládežníkem roku se potřetí v řadě stal Jan Čejka. Sleduješ jeho výkony, je ti v něčem podobný?
Čejkyse jsem sledoval hodně na začátku před dvěma třemi lety. Už tehdy bylo jasné, že to je neskutečný talent a pokud bude chtít a vydrží, HBC Hostivař bude mít dalšího reprezentanta. Nelze jednoznačně říct, jestli je mi v něčem podobný, jsme jiní hráči. Já si kvalitu a určitý výkonnostní náskok přinesl z hokeje, Honza to tak nemá. Každopádně to, že jeden hráč ovládne bodování ve třech kategoriích a tři roky za sebou vyhraje Mládežníka roku, je něco neskutečného. Trochu se ale bojím, aby při takovém zápřahu to jeho tělo vydrželo a hlavně, aby ho to nepřestalo bavit. Tímto mu chci popřát, aby měl z hokejbalu stále radost a v kritické chvíli s tím nepřestal. A hlavně aby se nepřestal zlepšovat a makat na sobě!
Letos sis vytvořil osobní bodový i střelecký rekord, prožil jsi několik pětibodových utkání. Co bylo jinak?
Já právě vůbec nevím… Celkově si myslím, že úroveň Národky šla za poslední roky hodně dolů a kvalitou je podle mě na úrovni Regionu před pěti sedmi lety. Na druhou stranu jsme za sezonu odehráli několik velmi kvalitních utkání, které právě úrovní atakovaly Extraligu. Ale zpět k otázce: Velkou roli hrála psychická pohoda a fakt, že u mě prakticky vyprchaly hokejbalové ambice. Prostě jsem to hrál pro radost a užíval si každý zápas, snažil se myslet jen na to pozitivní a najednou to šlo samo. Možná jsem herně dospěl a už nejsem ten mladý rychlonožka, který byl známý především běháním. Mám pocit, že se ze mě stal za tuhle sezonu komplexní hráč. Navíc když hrajete s takovými hráči jako Marek Brož nebo Marek Zápotocký, tak to se 5 bodů za zápas sbírá snadno (zubí se).
Tým ale opět neprošel do finále, tentokrát po semifinálovém kolapsu s Dobřany. Co se stalo a považuješ obhajobu bronzu za úspěch?
Úspěch to určitě není. Každý v týmu si chtěl zahrát finále. Bohužel náš herní projev a přístup tomu vůbec neodpovídal. Pusa a hlava chtěla, srdce ne. Když nás srovnám třeba právě s Dobřany, tak ti kluci hokejbalem žijou, nám tohle zapálení chybí. Herní kvalitu máme, dokážeme porazit každého, což se ukázalo v základní části. Bohužel play off je často o tom, že tým chce. A kdo chce víc, ten postupuje. My bohužel chtěli málo.
Jaké nejsilnější momenty ti ze sezony 2014/2015 utkví v paměti?
Začátek jara. Konec podzimu byl hrozný, týmu se nedařilo, prohráli jsme vše, co jsme mohli, do psychické pohody to mělo daleko. Dali jsme si všichni pauzu, trochu si to srovnali v hlavách a mělo to svůj účinek. A pak samozřejmě pětibodová utkání, myslím, že jich moc už v životě mít nebudu…
Hostivař oslavila desáté narozeniny, jak zní tvé přání do další desítky?
Hlavně ať to všechny pořád baví. Dávat tomu svůj volný čas je hrozně náročný a za tohle všem patří obrovský dík. Taktéž ať do Hostivaře přichází stále více a více dětí, a aby těch dalších 10 let bylo alespoň stejně úspěšných. Myslím, že právě vedení a celková organizace Hostivaře je krásnou ukázkou toho, že když člověk chce, tak jde všechno.
Co říkáš na odchod klubu z 1. NHbL?
Já to schvaluju. Naopak oceňuju, že se vedení vůbec nebojí dělat takovéhle významné kroky. Dovolím si tvrdit, že většina ostatních týmů by se Národky držela zuby nehty, i když by na to neměla kádr. Něco podobného jsme již mohli párkrát vidět v Extralize. Takže já osobně to vůbec neberu jako krok zpět, ba naopak. Je to krok kupředu, kdy se chce Hostivař soustředit na mnohem důležitější věci jako rozvoj mládeže nebo výstavbu haly.
Říkal jsi, že někam odjedeš. Co máš tedy na příští rok v plánu?
Já si v příští sezoně dám opět na rok pauzu. V srpnu odjíždím studovat na univerzitu do Holandska, takže hokejku dám zase do kouta a bude na mě muset počkat.
Máš v plánu se po návratu ze zahraničí zapojit zpět v dresu Hostíku, nebo dáš přednost golfové kariéře?
Vůbec nevím, co bude za rok. Jak jsem říkal, veškeré hokejbalové ambice jsou pryč a chci se tím jenom bavit a momentálně se věnovat důležitějším věcem. Třeba mi ta roční pauza prospěje a získám zase chuť. Hokej jsem hrál deset let, hokejbal hraju zhruba osm a teď mám pocit, že bych potřeboval trochu změnu. Asi zním směšně, když pak hrajete proti Olympu a tam nastupuje Bronislav Mátl, kterýmu je asi 45 let nebo kolik a furt střílí branky… Golf bude samozřejmě jen doplňkový sport, ale je to pohoda (úsměv).
Posledních pět sezon Ondřeje Paličky
2014/2015
základní část: 37 bodů (20+17), nadstavba: 5 (3+2), play off: 13 (4+9)
2013/2014
základní část: 22 bodů (9+13), play off: 10 (5+5)
2012/2013
základní část: 24 bodů (13+11), play off: 5 (1+4)
2011/2012
nehrál
2010/2011
základní část: 33 bodů (16+17), play off: 1 (1+0)
