„Trénuji teď snad více, než kdykoliv dříve" říká obránce A týmu Daniel Dušák!
Jednadvacetiletý Daniel Dušák už se zařadil mezi stálice v hostivařské obraně dnes již extraligového A týmu a při absenci Lukáše Píši dokonce na dres přijal kapitánské céčko. V širokém rozhovoru se rozpovídal nejen o startu Hostivaře v nejvyšší soutěži, pochlubil se ale i svou četnou individuální přípravou či přiznal, jak probíhalo jeho onemocnění koronavirem...
Spolu s týmem za sebou máte start do první extraligové sezóny. Jaký byl z tvého pohledu...
Myslím, že do extraligy jsme všichni vstoupili plni nadšení a natěšeni na nové zkušenosti. První kola nám ale hned ukázala, že to nebude procházka růžovou zahradou a o jak kvalitní soutěž se jedná. Nakonec jsme z prvních pěti kol ukořistili pouze bod, ale až na propadák v Hradci jsme si v každém utkání dokázali, že s těmito týmy, i s tak mladým mužstvem hrát můžeme a vyhlížíme lepší a bodovější zítřky.
Mluvíš o propadáku v Hradci, kde vám soupeř během první třetiny nasázel šest branek. Co bylo příčinou tak špatného vstupu do utkání?
Byl to zvláštní zápas, pokud si dobře pamatuji, po prvních dvou střídáních jsme se plácali po zádech, jak jsme konečně do utkání dobře vstoupili a že musíme pokračovat. Potom ale přišla snad pětiminutová pasáž, kdy jsme dostali gól z úplné každé střely soupeře, do brány šel Merťák, obdrželi jsme hned další dva a bylo v podstatě po zápase. Prohrávat se zkušeným Hradcem po první třetině 6:0 není úplně jednoduchá situace. Dalším faktorem tohoto zapasu bylo, že náš věkový průměr tento den činil tak 19 let. Jsem strašně moc rád jak spolupracuje A tým s juniorkou, máme v týmu skvělou náladu a partu, která spolu roste už spoustu let a bez těhle kluků a především kamarádů si to nedokážu představit, ale v těchto zápasech bychom potřebovali i více zkušeností od vyzrálejších hráčů, o které je bohužel momentálně v našem týmu nouze. I přes to všechno jsme to v Hradci nezabalili, snažili jsme se hrát bez ohledu na výsledek, dali jsme čtyři góly a odehráli dvě vyrovnané třetiny se skvělým týmem.
Snad s ještě mladším výběrem jste pak ale zamířili do Karviné, kde se podařilo z utkání vydolovat bod. V čem byl zásadní rozdíl?
Zásadní rozdíl vidím v tom, že nám to v Karviné od začátku herně všechno vyloženě sedlo. I přes šílenou cestu na druhý na druhý konec republiky jsme přijeli skvěle naladěni a připraveni zvítězit. Myslím, že náš styl a pojetí hry byl na soupeře ideální a platný, o to víc mě pořád štve, že jsme z tohoto zápasu brali jen bod. Po celou dobu utkání jsem říkal, že tady vyhrajem, že dnes je ten den. Bohužel pro nás, Karvinou několikrát podržel někdy až neuvěřitelné chytající golman. Neproměnili jsme spoustu tutovek, sám jsem na jedné takové podílel, když mi Heczko vytáhl z prázdné brány balonek holí, doteď to nechápu (směje se). Nakonec nám první bod vystřelil svou premiérovou trefou v extralize Pepa Vosátka, za kterého jsem moc rád. Prodloužení gól nepřineslo a utkání dospělo k nájezdům, na které jsem našemu týmu opravdu věřil. Nepamatuji se, že bychom někdy na nájezdy prohráli. Byl to jako po celý zápas souboj dvou skvěle chytajících gólmanů, ze kterého nakonec o gól šťastnější vycházel soupeř.
Týmu se ujal na začátku nové sezóny nový trenér Martin Davídek. Jak si zatím spolupráci s novým koučem pochvaluješ?
Je to určitě příjemná změna, že nám za zády na střídačce pořád stojí kouč, který může ihned reagovat a s klidem analyzovat hru. Navíc je to trenér se spoustou znalostí a praxe z mnoha týmů nebo mládežnických reprezentací, takže od toho určitě očekáváme nabytí nových zkušeností a věřím, že naše spolupráce bude jen vzkvétat. Zatím jsme toho moc nestihli, takže naše herní tvář a celkové propojení s trenérovou filosofií se teprve buduje. Uvidíme co nám přinese jaro a jak úspěšní společně budeme, pokud se tedy bude hrát...
Jak zmiňuješ... Pokud se vůbec bude hrát. Jak vypadá aktuálně tvá individuální příprava?
Můžu upřímně říct, že v tomto období trénuji individuálně snad více než kdykoliv dřív. Krom distančního studia mě nic časově nezatěžuje, takže často stíhám i dva tréninky denně. Máme samozřejmě od trenéra vedené on-line tréninkové jednotky v naší skupině plus se snažím každý den chodit běhat do lesa, jak na vytrvalost, tak i běhání v kopcích a sprinty. Mám i velkou výhodu v tom, že nám soused a kamarád zařídil v baráku malou, ale skvěle vybavenou posilovnu, takže se snažím chodit aspoň čtyřikrát týdně i tam a cítím se tak momentálně po fyzické stránce opravdu dobře. Jediné co hrozně postrádám je kontakt s hokejkou a hlavně s týmovými parťáky. Už aby byl konec, téhle prapodivné doby.
To si ještě počkáme. Není ale tajemstvím, že si díky známé párty v klubu Techtle Mechtle už nákazou během léta prošel. Jak se projevovala v tvém případě?
Já nic neplatil a ta částka taky nesouhlasí... Ano, je pravda, že jsem si touto nemocí už prošel. Měl jsem jet o prázdninách na týden pryč na dovolenou, které se měla účastnit i moje babička, co má zdravotní potíže. A vzhledem k tomu, že jsem se dva dny předtím dozvěděl, že se na této, již zmíněné akci šířil covid, raději jsem si s kamarády došel na testy. Ke překvapení všech, byly všechny pozitivní. Nakonec si nás to ze čtrnácti lidí odneslo jedenáct. Nikomu naštěstí nic nebylo. Když jsem na to zpětně vzpomínal, myslím, že mě první dva tři dny škrábalo v krku, to bylo vše.
Nového areálu jste si zatím příliš neužili, co na něj ale říkáš. Už si viděl novou monstrózní šatnu extraligového týmu?
Areál vypadá super, jsem strašně rád, že to konečně dopadlo. Myslím, že budu mluvit za všechny hráče Hostivaře, když řeknu, že jsme za tohle vedení moc vděční, vážně se to moc povedlo. Novou šatnu jsem ale ještě neviděl, ale rovnou říkám, že sedím v pravém vzdálenějším růžku s Čejkysem u lednice!
Co by si, krom lednice, ještě v novém areálu brzy uvítal?
Teď budu mluvit za celý Á tým a myslím, že i juniorku. V areálu postrádáme vhodné místo pro předtréninkové báčko a fotbálek (směje se). Jinak se se určitě moc těším na novou rozběhávací plochu a věřím, že by se v areálu mohla vybavit i posilovna nebo malá tělocvična pro část zimní přípravy.
