Starším žákům se na finálovém turnaji příliš nedařilo! Skončili čtvrtí!
O uplynulém víkendu se v Ústí nad Labem konal finálový turnaj MČR starších žáků. Hostivařské mužstvo si na něm vybojovalo přímou účast a po týdenním zápasovém odpočinku vyrazilo na sever Čech s velkým odhodláním, ukončit několikaletý medailový půst.
Velké odhodlání bylo na týmu vidět od prvních minut. Již v pátečním večeru svedli hostivařští, v rámci skupinové fáze, náročnou bitvu proti Pirátům z Hradce Králové. I přes jednoznačnou herní a střeleckou převahu se nedokázali střelecky prosadit proti skvělému brankáři Pirátů a zápas nakonec ztratili v nájezdech po výsledku 1-2. Jak se ale později ukázalo, bod získaný v tomto utkání byl nesmírně důležitý.
V sobotu na Pražany čekal tým Suchdola nad Lužnicí. I přes brzké tříbrankové vedení, se hostivařský tým nakonec na vítězství pořádně nadřel a po výhře 6-3 si všichni fanoušci Hostivaře zhluboka oddechli. Tento výsledek jejich mužstvu dával jistotu semifinále a jak se později ukázalo, součet bodů z obou utkání zajistil hostivařským první místo ve skupině.
Semifinálová bitva proti Jihlavě nezačala pro tým z hlavního města šťastně. Vytrvalý tlak gól v síti soupeře nepřinášel, branky za to padaly na druhé straně, přičemž chybující hostivařské mužstvo na nich mělo lví podíl. Tým i přes nepříznivý vývoj neuvadal na duchu a od začátku druhé třetiny šel zcela jasně za vyrovnáním. Když už se zdálo, že se Hostivaři podaří snížit na rozdíl jediné branky, došlo ke sledu několika diskutabilních událostí, které hostivařský rozlet řádně přibrzdily. Neuznaný gól, sporné vyloučení, dlouhá hra v oslabení. Ani to však bojovníky z Prahy nezlomilo a ti se během třetí třetiny na rozdíl jednoho gólu skutečně dotáhli. V těchto okamžicích se rozhodovalo o osudu celého zápasu. Hostivař dostala k dispozici několik přesilových her, z toho dokonce celé dvě minuty ve dvojnásobné přesile. Ani jednu z těchto výhod Pražané v gól nepřetavili a před svým jihlavským soupeřem se tak po výsledku 3-4 museli sklonit.
V souboji o bronz došlo na opakování zápasu ze skupiny. Ani tentokrát si hráči Suchdola nedokázali pohlídat začátek utkání a během pouhých 35 vteřin si Hostivař vybudovala dvoubrankový náskok. Soupeř ho ale dokázal velmi rychle smazat a šel dokonce do vedení. Hostivařští dokázali ještě rychle srovnat krok, ale to bylo bohužel z jejich strany na dlouhou dobu vše. Z důvodů, které je zde zbytečné popisovat, obdržel tým z Prahy v následujících minutách utkání neuvěřitelné množství trestných minut. Soupeř, i přes neoddiskutovatelnou bojovnost a obětavost hostivařských hráčů, danou šanci beze zbytku využil. Odskočil na rozdíl tří branek. Hostivařští hráči i v těchto těžkých chvílích příkladně bojovali a snažili se zápas ještě zdramatizovat. To se jim bohužel již nepovedlo a po výsledku 4-7 skončili na nepopulárním čtvrtém místě.
Nejlepšími hráči jednotlivých zápasů byli vyhlášeni Matěj Havlík (Hradec Králové), Marek Trajer (Suchdol sobota), Filip Martinec (Jihlava) a Vojtěch Coufal (Suchdol neděle). Nejlepším útočníkem celého turnaje byl vyhlášen Marek Trajer. Gratulujeme!
Ctibor Coufal (asistent trenéra): Přetrvává ve mne velké zklamání, jelikož jsme herním projevem, nasazením a bojovností měli minimálně na finále. Některé ohlasy na průběh turnaje dodnes rezonují hokejbalovým prostředím, ale za to, že jsme z Ústí odjížděli zklamaní a bez medaile, si můžeme v první řadě sami. Stejně jako celou sezónu, jsme se bohužel i na finálovém turnaji potýkali s produktivitou a zahazovali jsme jednu vyloženou šanci za druhou. To se týká i přesilových her, kterých jsme měli k dispozici velké množství a které umíme zahrát mnohem lépe. Jistě k tomu přispěla i výborná kvalita soupeřových gólmanů, v první řadě ale musíme koukat na střelecké schopnosti vlastních hráčů. Z čeho jsem však nadšený a na čem můžeme do budoucna stavět, to bylo semknutí týmu během celého turnaje.
Marek Hroch (asistent trenéra): Závěrečný turnaj lze stěží nějak podrobně hodnotit. Stále v nás přetrvává ohromné zklamání, a to samozřejmě nejen výsledkové, ale obecně z toho, jakým způsobem letošní dobře vypadající sezónu ukončujeme. Můžeme mluvit o smůle, o sporných rozhodnutích rozhodčích, nebo i o místy až prokleté neefektivitě v koncovce, která nám průběh turnaje zajisté také moc neusnadnila. Ve výsledku je to ale vždy o nás a my musíme převzít odpovědnost za to, jakým způsobem závěr sezóny dopadl. Nikdy se není na co vymlouvat. Klukům ještě jednou patří velká pochvala za skvělý přístup, se kterým do každého utkání na finálovém turnaji nastupovali. V nepříznivých chvílích drželi při sobě a nikdy neupadali na ambicích a snaze s vývojem něco udělat. Byť jsme po úspěchu toužili všichni, je pro mě nejspíš daleko důležitější právě to, jakým způsobem se byl tým schopen prezentovat a zachovat v situacích, když se nic nevyvíjelo v jeho prospěch. Sport nás totiž učí hlavně prohrávat a to nejcennější, co nám může dát, je schopnost se umět zachovat v těžkých chvílích.
