„Začal jsem si sportu více vážit", říká po svém zranění kapitán juniorky David Srp!
K lednovému rozhovoru jsme si přizvali usměvavého, byť poněkud zvláštního kapitána juniorky, Davida Srpa. Jak vnímá aktuální situaci, bude pokračovat v hokejbalové kariéře a na čem si o Vánocích s radostí pochutná…?
SPORTU JSEM SI ZAČAL VÍCE VÁŽIT...
Poslední dobou jsme tě na trénincích zahlédli spíše jako pozorovatele, můžeš nám prozradit, co přesně tohle zavinilo?
Je to bohužel tak, na začátku června jsem si na zápase poranil vazy a meniskus v koleni. Je to škoda, dost mě to přibrzdilo a velkou část léta jsem byl o berlích. Ze začátku to byla docela depka. Na druhou stranu mi to i něco dalo, vážím si teď sportu a pohybu mnohem víc. Dřív jsem to bral jako samozřejmost a myslel si, že mě žádné takové vážné zranění nemůže potkat.
Zranění kolena je vždy nepříjemná záležitost, jak nyní trénuješ a udržuješ se ve formě?
V pohybu jsem furt a vlastně se cítím docela dobře. Často běhám, zacvičím si, projedu na kole a furt trajdám někde po horách. Pár tréninků s týmem jsem už absolvoval a docela to šlo. Jak už jsem zmiňoval sportu jsem si začal víc vážit, takže se do toho nemusím nějak přemlouvat.
Jaké byly letošní Svátky? Prozraď nám, čeho se na Vánoce nemůžeš nabažit.
Svátky byly fajn, i když přeci jen trochu pochmurné kvůli covidu. Tradičně jsme se sešli celá rodinka ve východních Čechách. Už jsem přeci jen starší takže se na dárky netěším jak malej, těším se hlavně na všechno to jídlo. Cukroví mi nechutná, ale na bramborovém salátu a řízku docela dost ujíždím.
Aktuální situace stále brání startu ligy, jak ty celou záležitost vnímáš?
Sám úplně neumím odhadnout kdy a v jaké formě se sezóna rozjede. Co se covidu týče, snažím se to brát nějakým zdravým rozumem. Když ale vidím kolik Čechů je schopných mačkat se na Staromáku a křičet nějaké nesmyslné hesla, tak to fakt nechápu. Jsou to pro mě blázni.
Reprezentace je nejvíc a doufám, že na nějaký z kempů dostanu pozvánku…
Jak teď vypadá tvoje denní rutina, když přihlédneme opět ke koronavirové situaci?
Ráno se snažím chodit proběhnout jen takový krátký okruh kolem baráku, asi 3 km. Hezky to člověka nastartuje. Školu mám většinou tak do dvou hodin odpoledne a pak vždy něco vymyslím. Dost času trávím mimo Prahu, ale určitě se nenudím, furt je co dělat.
Jak to vidíš s hokejbalem do budoucna ty osobně? Přeci jen delší pauza dělá své…
Po zranění jsem měl myšlenky, že bych skončil. Spousta lidí mi říkalo, že zrovna hokejbal je na tohle zranění ten nejhorší sport. Chtěl bych ale ještě zabrat, v týmu jsem furt kapitán a kluci jsou pro mě jak bráškové, chci s nimi ještě něco zažít a dokázat. Musím moc poděkovat trenéru Vanišovi, který to semnou po zranění nevzdal a všechno s ním můžu řešit na rovinu tak jak to je. S juniorkou bych chtěl vyhrát titul, abych měl z mládeže s ročníkem 2002 všechny tři. Máme na to v juniorce ještě dva roky, tak uvidíme. Zahrát si extraligu mužů je samozřejmě taky velká motivace. Uvidíme jak dlouho ještě budu hrát, ale do čtyřiceti mě to určitě bavit nebude, možná tak za nějaké béčko pro zábavu.
Věnuješ se i jiným sportům v poslední době? Dle sociálních sítí to vypadá, že tě hodně baví kolo.
Nerad bych, kdyby se sportovec posuzoval podle toho co dává na sociální sítě
(Směje se). Každopádně kolo mě baví, bratranec i sestřenice jezdí závodně za tým V6 Holice, takže se občas můžu projet s nimi. V Praze mám zase skvělé parťáky Sama Kuchardu a Honzu Fedoše. Neberu to jako nějaký trénink, jezdím sice často, ale jen když mám chuť. Pro zábavu bych si ale rád nějaké závody zajel.
Situace s covidem se dotkla nejen sportu, ale také života ve vzdělávání. Momentálně jsou uzavřeny všechny školy. Jak s tím válčíš?
Válčím s tím asi tak jako všichni, ale už jsem si na to zvykl. Je to podle mě časově více flexibilní. Vyhovuje mi, že můžu být někde mimo Prahu, dopoledne udělat školu a pak jít třeba někam do přírody.
Co nadcházející Mistrovství světa ve Vispu, budeš dělat vše pro to, aby jsi skončil v závěrečné nominaci?
Je to pro mě velká motivace a jeden z důvodů proč chci hrát. Reprezentace je nejvíc a doufám, že na nějaký z kempů dostanu pozvánku. Na světový pohár kde jsem byl vzpomínám moc rád a rád bych do sbírky přidal zase medaili z mezinárodní akce. Uvidíme ale jak všechno bude, je to v téhle době jako na houpačce.
