„Vždycky budu asi hračička", přiznává Adam Šťastný z dorostu!
Dorostenci Hostivaře stihli v úvodu nové sezóny odehrát pouze tři ligová utkání a co víc, hned ve dvojici z nich odešli jako poražení. Adam Šťastný hodnotil možné příčiny slabšího startu, podíval se ale i do budoucna, například k vysněné účasti na Světovém poháru...
S dorostem jste stihli v prvním měsíci pouze tři ligové zápasy, z toho hned dva skončily prohrou. Jak hodnotíš váš vstup do nové sezóny?
První zápas v Prachaticích se nám povedl, byli jsme namotivovaní do prvního zápasu v sezóně, ještě po takové pauze a bylo to hodně znát. Další dva zápasy už nebyly úplně ono. V Plzni nás soupeř přehrával a snad ve všem byl rychlejší. V Novém Strašecí jsme zaspali první třetinu a už se nám špatně vracelo do zápasu. Doufám, že už se rychle vrátíme na hřiště, abychom tyhle dvě prohry odčinili.
Myslíš, že slabší start do soutěže mohl zapříčinit i fakt, že jste odehráli minimum přípravných zápasů?
Samozřejmě by se nám s větším počtem přípravných zápasů před ligovou sezónou hrálo lépe. Přišli k nám mladší kluci z ročníku 2005 a za ten rok co byli v kategorii níž udělali obrovský pokrok a je škoda, že nebylo víc možností na sehraní. Měli jsme skvěle natrénováno ze soustředění a z léta, ale nejlepší trénink vždycky bude ostrý zápas.
Proti Prachaticím si vstřelil všechny tři góly, vzpomeneš si kdy naposledy si vstřelil hattrick?
V posledním zápase Beko poháru dorostu, v červnu proti Kladnu, se mi podařilo vstřelit čtyři góly, takže asi tam.
To není tak dlouho. Loňská sezóna nedopadla úplně podle představ, ta letošní bude také značně specifická. Věříš, že s novým rokem začne opět i zápasový kolotoč?
Hrozně v to doufám a přeju si, aby se situace co nejrychleji uklidnila a my mohli zase vyběhnout zpátky na plast v našem novém svatostánku, kde jsme se bohužel zatím moc neohřáli. Doufám, že po Novém roce už by situace mohla být o dost klidnější. Snažím se udržovat co to jde. Chodím často na kolo, hned vedle baráku mám lesopark, takže běhání tam taky je. Na zahradě mám branku i plast, takže stickhandling se mi taky nevyhne. Snažím se od všeho něco, ale na týmový trénink to prostě nemá, jak zábavou, tak kvalitou.
Krom finále loňské sezóny jste přišli i o Světový pohár, na který si se určitě toužil dostat. Máš nějaké informace, jak bude s akcí naloženo?
Světový pohár se nám o rok posunul, ale místo konání zůstává stejné. Bude se konat ve slovenské Žilině na přelomu června a července 2021. Teda snad (směje se). V srpnu jsme měli už přípravný turnaj a další kemp měl být v lednu, ale zatím nikdo neví jaká bude situace. Připravujeme se každý individuálně a hned jak to bude možné, tak se budu snažit ukázat trenérům maximum proto, abych na Světový pohár odjel a udělal tam s týmem úspěch v podobě medaile!
Po jarním kempu reprezentace si se sebou nebyl zrovna spokojený, jak probíhal letní turnaj?
Po týmové stránce, což je v reprezentaci to nejdůležitější, dopadl výborně! Byli jsme rozděleni na dva týmy a tým, kterého jsem byl součástí, celý turnaj vyhrál. Jako druhý v celkovém pořadí turnaje skončil i druhý tým naší reprezentace. Bohužel z individuálního výkonu jsem radost neměl. Nedařilo se mi. Měl jsem se pocit jako kdybych nehrál svoji hru, bodově ani herně jsem nebyl spokojený. Doufám, že na dalších akcích se projeví co umím a že dokážu hrát mnohem lépe. Pan trenér Michal Edl mě na začátku turnaje pověřil funkcí kapitána pro tento turnaj. Vedl jsem rozcvičky a byl jsem to já, který na začátku zápasu podával ruce rozhodčím, oběhl kluky při pozdravu na modré čáře a s každým si plácl, nakonec jsem za celé mužstvo přebral pohár za první místo, který si tým bezpochyby zasloužil. To bylo to, co mi udělalo obrovskou radost.
Už je ti šestnáct, brzy by se mohlo kolem prohnat třeba i laso z extraligového A týmu...
Tohle je moje obrovská motivace! Zahrát si nejvyšší soutěž za tým, který se o mě od deseti let stará, díky kterému jsem poznal několik skvělých kamarádů a naučil se hrát sport, který mě už šest let žene kupředu a stále mě naplňuje. To by bylo úžasný. Je za tím obrovský kus práce a já budu pracovat tak, abych dřív nebo později byl členem našeho áčka!
Pamatuješ si stále na první den, když si přišel s Honzou Jarošem do Koma Arény a dělal sis tam fintičky s prohazováním míčku mezi nohama?
To snad nikdy nezapomenu. V tu dobu jsem se našel jako člověk i jako sportovec. Zjistil jsem kam patřím a kde mi je dobře. Fintičky s prohazováním míčku mezi nohama ve mně zůstaly (směje se). Abych mohl hrát svoji hru tak mě to musí bavit a fintičky s míčkem mě asi nikdy neopustí, i když čím dál tím víc za to dostávám od trenérů pěknej výprask, ale takovej já jsem hráč, takový jsem do Hostivaře přišel a takovým už asi zůstanu (smích).
