„Popravdě, už si ani nepamatuji, že jsme nějaké zápasy hráli", říká trenér juniorů Jiří Vaniš!
Po měsíční sérii rozhovorů s hráči Hostivaře jsou na řadě trenéři našeho klubu, kteří před Vánoci odpoví na několik vlezlých otázek. Jako první je na řadě trenér juniorů Jiří Vaniš, který se ohlédl za podzimem, řekl jak moc se podepsalo na týmu ukončení několika hráčských kariér, nahlédl ale i do blízkého budoucna...
Podzimní část skončila nebývale brzy... Jak s odstupem času nahlížíš na pět odehraných zápasů juniorky?
Popravdě, už si ani nepamatuji, že jsme nějaké zápasy hráli (smích). Věděli jsme, že celá sezóna, včetně jejího začátku, pro nás bude velkou výzvou a hned první zápasy to ukázaly v plné míře. Náš, ještě nedávno široký, kádr doznal velkých změn, sestavu jsme skládali více či méně pro každý zápas jinou. Bude nám chvíli trvat, nežli si někteří hráči zvyknou na sebe brát odpovědnost za výsledky, v nepřítomnosti jejich dalších spoluhráčů. Také jsme zapojili hodně hráčů z dorostu, což je samozřejmě dobře, ale také oni potřebují čas na rozkoukání a získání potřebného sebevědomí. Paradoxně, nejméně jsem spokojen s tím, co jsme předvedli v našem prvním utkání v Prachaticích, které jsme vyhráli. Jinak si myslím, že můžeme být vcelku spokojení. Je ale potřeba udržet stoupající tendenci našich výkonů.
Je něco, čím tě tým v úvodu nové sezóny překvapil?
Určitě ano. Velmi nemile mě překvapil tím, jak přistoupil k prvnímu utkání v Prachaticích. Přijeli jsme tam jak stará garda mistrů světa a zápas jsme tam vysloveně odchodili. Pokud bych chtěl být přeci jen pozitivnější, líbilo se mi, v jakém duchu proběhl zájezd na Moravu. Oba zápasy jsme prohráli, nicméně po celou dobu panovala velmi pozitivní nálada, nikdo se na nic nevykašlal, nikdo se na nic nevymlouval a hned další víkend jsme vybojovali výhru v Rakovníku. Ale popravdě, toto pro mě není překvapení, na to jsem u kluků zvyklý (úsměv).
Po loňské nekompletní sezóně se rozhodlo několik hráčů juniorky dát hokejbalu vale... Jak moc to fungování týmu ovlivnilo?
Úplně moc se mi k této situaci nechce vracet. Samozřejmě, že tým to ovlivnilo. Jak z pohledu výkonnostního, tak také po stránce fungování. Skončili dlouholetí hráči základní sestavy, dva hráči širšího kádru reprezentace, kluci, kteří nikdy neošidili nic v zápase ani v přípravě. Je to škoda pro všechny, ale nedá se nic dělat a musíme se s tím vypořádat každý, jak umíme.
O to víc příležitosti dostávají mladí hráči z dorostu. Jak důležité je podle tebe pro ně startovat i ve starší kategorii?
S angažováním hráčů z dorostu to má ještě trochu širší souvislosti. Velký počet našich hráčů nastupuje pravidelně za hostivařský A tým. Zápasy mužské extraligy se hrají povětšinou ve stejné dny jako extraliga juniorů. Přednostně hráče uvolňujeme pro potřeby našeho "áčka" a tím pádem vzniká poměrně velký prostor pro doplnění z řad mladších hráčů. Pak stačí ještě souběh utkání B týmu, nějaká ta karanténa, zranění a už tady máme skoro dorostenecké mužstvo v soutěži juniorů (úsměv). Pro mladé kluky je to samozřejmě velká škola. Já ale razím tu teorii, že každý hráč by si měl start ve starší kategorii zasloužit výkony ve své kmenové kategorii. Nebudu brát nikoho jen tak, že mi zrovna chybí hráči. Proto každou nominaci důkladně konzultuji s trenéry dorostu a samozřejmě se v rámci svým možností snažím kluky i sledovat při tréninku a v zápasech dorostu.
Už druhým rokem využívá díky tvé aktivitě juniorka i středečních tréninků v hokejovém tréninkovém centru. Co si od takové jednotky pod vedením externích trenérů slibuješ?
Důvodů k zapojení přípravy v pražském HTC bylo hned několik. Když budu velmi stručný, tak mezi ně patří zejména moje omezené časové možnosti, snaha o pestrou a vyváženou přípravu, změna a zkvalitnění přípravy. Když jsem zjistil, jaké možnosti HTC skýtá, byl jsem doslova nadšený, připadal jsem si jako v nějakém videu o přípravě hráčů NHL. Chtěl jsem klukům dát možnost si v takovém prostředí trénink alespoň vyzkoušet a nakonec se z toho vyvinula dlouhodobá spolupráce. Zatímco já se věnuji svým pracovním povinnostem, o kluky se starají profesionální trenéři. Ohlasy od kluků i jejich poctivá docházka jen potvrzují, že můj záměr padl na úrodnou půdu. Nesmím ale samozřejmě zapomenout dodat, že v HTC se kluci mohou připravovat jen díky našim sponzorům a zároveň i díky vstřícnému jednání vedení HTC.
Trénování je opět po více jak měsíci možné v maximální počtu 6 osob. Jak chystat takové tréninky?
Tréninky v menších skupinách na půlku hřiště se musí dobře naplánovat hlavně časově. Co s klukama budete na hřišti nakonec dělat už zase tak složité není. Já se snažím o tréninky, které se skládají z pár jednoduchých, ale zato intenzivních cvičení, aby těch pár minut, co se kluci na hřiště dostanou, byli neustále v pohybu, dostali se k co největšímu počtu zakončení, měli balónek co nejvíce času na hokejce. Zvláště v těchto dnech a týdnech, kdy začíná být chladno, je důležité, aby po celou dobu tréninku byli kluci v tempu. Ale jak říkám, nejdůležitější je načasování využití hřiště a prolínání se jednotlivých skupin. To naštěstí skvěle řeší můj kolega, "logistický guru", Borek Coufal. Na mě už pak jen zbývá se dostavit do areálu a začít trénovat. Dnes mám například takových tréninků pět. Začínám v půl druhé první skupinou Mladších žáků "B" a končím po půl osmé s poslední skupinou Juniorů.
Těžko hodnotit, kdy se tým bude moci postavit opět na modrou čáru k ligovému utkání. Máš nějakou představu, jak by podle tebe mohla vypadat jarní část?
Tady vás asi zklamu. Žádnou takovou představu nemám. Bude fajn, až se znovu začne hrát. V jakém formátu je pro mě aktuálně nedůležité. Věřím, že kompetentní osoby to vidí zodpovědněji nežli já a již nějaké varianty chystají.
