„Plzeň má skvělý a vyvážený tým, nemáme se za co stydět", hodnotí Jakub Plohmer ze staršího dorostu!
Osmnáctiletý Jakub Plohmer přišel do hostivařského staršího dorostu loni v létě, absolvoval letní soustředění a hned si vybudoval ke klubu z Prahy 15 silný vztah. S nejstarším mládežnickým týmem Hostivaře absolvoval celou sezonu, kterou hodnotí jak svou dosud nejlepší...
Máš za sebou kompletní sezónu v dresu Hostivaře. Jaká byla z tvého pohledu?
Samozřejmě v tuto chvíli ještě pociťuji zklamání ze čtvrtého místa. Nicméně si myslím, že jsme Plzni byli důstojným soupeřem a s odstupem času budu moci říct, že sezóna byla s takhle mladým týmem úspěšná. Sezónu jsem si jinak užil a považuji ji za nejlepší, kterou jsem kdy odehrál.
Si původem z Plzně, zdá se ale, že si se během krátké doby stal opravdovým hostivařským srdcařem. Co tě na týmu z Prahy tak uchvátilo?
Určitě, mé srdíčko patří Hostivaři. Za krátký čas jsem si k týmu i trenérům vybudoval rodinný vztah, který je zde cítit na každém rohu. Tímto můžu odpovědět i na druhou část otázky, co mě na týmu i celém klubu uchvátilo.
Je něco, co tě po příchodu do Prahy vyloženě překvapilo?
Před příchodem jsem měl trošku obavy, jak mě tým přijme. Můžu ale v klidu říct, že již na soustředění mě všichni vzali mezi sebe a hodně mi to v začátcích pomohlo. Jinak mě ale nejvíc překvapilo to, jak tým dokáže fungovat i mimo hřiště a jak úzce jsou propojeny všechny kategorie Hostivaře.
Vrátíme se k play-off, které pro Hostivař skončilo v semifinále. Ještě předtím se ale podařilo vyřadit Kladno. Co podle tebe proti Rysům rozhodovalo?
Rozhodně disciplína. Kladenští hráli více ve čtyřech a to podle mě rozhodlo.
Naopak Plzeň zdobila vyrovnanost kádru a zaslouženě přes Hostivař postoupila. Ztráta třetího zápasu ale mrzí, souhlasíš?
Přesně tak. V Plzni jsem s hokejbalem začal a se spoustou kluků jsem tam hrál. Mají skvělý a vyvážený tým. Svědčí o tom i fakt, že mají spoustu reprezentantů. Trenér nám dal instrukce, jak to Plzeň bude hrát. My na to byli připraveni a po první třetině se šlo do kabin za stavu 1:1. Druhou třetinu jsme přidali a plzeňští s námi měli plné ruce práce. Ještě minutu před koncem jsme vedli 4:3. Plzeň odvolala gólmana, byla v tlaku a v rozhodujícím momentě se nám nepodařilo vyhodit a inkasovali jsme. V prodloužení byla na koni Plzeň a po minutě se dobře uvolnil Poli (Roman Poláček, pozn. redakce) a bylo hotovo.. Myslím, že se ale nemáme za co stydět. Odehráli jsme s Plzní tři vyrovnané zápasy. Tímto bych zároveň chtěl mečounům pogratulovat a popřát hodně štěstí ve finále.
Už třináctého června se sejde nový tým juniorky pro příští soutěžní ročník, kde realizační tým v současné době eviduje téměř třicet hráčů. Hodláš bojovat o místo v našlapaném kádru Hostivaře, nebo se budou tvé kroky ubírat jinudy?
Střídavý start v Hostivaři mi skončil. Já osobně bych zde chtěl pokračovat. Pokud mě trenér bude v už tak našlapaném týmu chtít, budu rád. Chci zůstat a ukázat že na to mám. O šanci v týmu se určitě poperu.
A na závěr se nejde nezeptat... jak budeš trávit blížící se léto a kdy se vrhneš do své přípravy na novou sezónu?
Sezóna byla dlouhá, ale na druhou stranu bez hokejky v ruce dlouho nevydržím. Teď trénuji v Plzni s Litickýma holkama. Za dva týdny si začnu dávat nějaké tréninky navíc. Chci být ještě v lepší formě než letos, aby to Čejkys neměl na tréninku tak jednoduchý (směje se).
