„Líbí se mi být součástí týmu", říká Filip Martinec z mladších žáků B!
Mladší žáci B toho během podzimní části, pravda, příliš nestihli. Soustředění, turnaj, dva premiérové ligové zápasy a nazdar! Filip Martinec přesto našel na prvních měsících nové sezóny i pozitiva a mimojiné prozradil, čeho by chtěl v hokejbalu dosáhnout!
Na úvod se sluší říci, jak si se k hokejbalu dostal? Pokud víme, věnoval si se i badmintonu?
To je pravda, začínal jsem s badmintonem, ale chtěl jsem hrát i nějaký týmový sport. Táta hrál hokej a od mala mě bral bruslit. Tak když mi kluci ze třídy řekli, že hrají hokejbal, říkal jsem si, že to vyzkouším a na jeden trénink jsem prostě dorazil s nima.
A už si zůstal... Co ti hokejbal přináší a čím tě zaujal?
Jojo, zůstal a rád (směje se). Líbí se mi být součástí týmu. Hned po třetím tréninku jsem byl nominovaný na zápas a dokonce dal i svůj první gol. To rozhodlo!
Od letošní sezóny už patříš do kategorie mladších žáků a za sebou máte i dva první ligové zápasy. Jak je zpětně hodnotíš?
Z mého pohledu jsme se všichni hodně snažili a hráli docela dobře, ale prohráli jsme. To mě hodně mrzí!
V obou utkáních jste coby nováček soutěže podlehli o osm branek. Který ze zápasů byl pro tebe náročnější?
Težší byl určitě první zápas s Kert Parkem. Dlouho jsme netrénovali na plastu s hokejkou, a tak nás soupeř jasně přehrával. Úplně nás rozstřílel!
Ty osobně zatím nastupuješ na pozici obránce. Jak moc náročné je stíhat zkušenější útočníky soupeřů a na čem by si chtěl nejvíc zapracovat, aby si pro ně byl stále větší a větší překážkou?
Snažím se vždycky si hlídat posledního hráče. Problém ale je, když se hra otočí a útočník získá náskok. Pak už se to jen těžko zachraňuje. Hodně trénuji, abych byl rychlejší. Teď, když jsou zavřené školy, chodíme s Matějem trénovat za barák skoro každý den. Taky bych se chtěl zlepšit ve střelbě.
Už si někdy uvažoval nad tím, čeho by si chtěl v hokejbalu dosáhnout?
V tom mám jasno, chtěl bych se dostat do Repre!
Letos působíte coby mladší výběr jako tým mladších žáků B. Proti zkušenějším a o rok starším áčkařům už jste nastoupili v přípravě i turnaji. Na jaře Vás ale čeká i velké derby. V čem se musí podle tebe Váš výběr zlepšit, aby zkušenějším kamarádům z Hostivaře stačil?
Musíme hrát důrazněji a nebát se jich! I když jsou to dobří kamarádi, je třeba jim občas dát i bodyček. Vylepšit bychom měli určitě i střelbu. Bránu soupeře zatím moc netrefujeme.
Letos si se zúčastnil hned dvojice letních soustředění, tradiční Světlé, i třídenního kondičního soustředění v Peci pod Sněžkou. Jaké největší zážitky sis z letošních soustředění odnesl?
Líbilo se mi, že jsme na soustředění sehráli hned dva zápasy, i když jsme oba prohráli. V Peci jsem si nejvíc užil výlet na Sněžku.
BLESKOVÉ ODPOVĚDI
Sleduješ během sezóny i výsledky jiných týmů Hostivaře?
Trochu jo. Když jsme byli v září u babičky v Jaroměři, jeli jsme se podívat na naše áčko do Hradce.
Hokejový či přímo hokejbalový vzor?
Mým vzorem je David Pastrňák.
Proč číslo 55 na dresu?
Chtěl jsem právě něco podobného jako David Pastrňák ,ale 88 už byla zabraná, tak jsem trochu zaimprovizoval.
