„Letos se chci dostat do výběru Prahy", hlásí Samuel Kucharčík ze starších žáků!
Pochází z hokejové rodiny a hokejku miluje, což na očích čtrnáctiletého, soutěživého klučiny, uvidíte už při prvním shledání. V letošní sezóně se mu náramně daří a krom úsměvů se šibalskou jiskrou začíná rozdávat i první hokejbalové rozhovory...
Že jablko nepadá daleko od stromu, ví snad každý. Ale posuďte sami: tatínek Tomáš je mistrem světa v ledním hokeji z roku 1999 a dlouholetý úspěšný hokejista, stejně jako strýc Viktor Ujčík, člen klubu hokejových střelců deníku Sport a mistr světa z Rakouska, Norska a Německa. Starší žák Samuel Kucharčík měl zkrátka k hokejce už od kolébky blízko! V letošní sezóně válí pravidelně v dresu Hostivaře a po podzimu je nejproduktivnějším hráčem týmu, který je zatím ve své soutěži třetí.
Same, polovina zimní přípravy je za Vámi. Co říkáš na pravidelné několikakilometrové výběhy skrz hostivařský lesopark?
„Ani mi popravdě nepřijde, že už je skoro polovina za námi. Výběhy do lesoparku nebo po zasněžené umělce jsou náročné, ale myslím si, že to zvládám docela dobře. Nevím, jak jsou na tom ostatní, ale řekl bych, že to zvládáme všichni."
A příprava v tělocvičnách? Je podle tebe náročná?
„Tréninky v tělocvičně jsou kruhové a připravuje je hlavně Jarda (trenér Jaroslav Skalický, pozn. autora). Jsou zaměřené hlavně na ruce a břicho, protože nohy nás bolí většinou už z první, venkovní části tréninku. Baví mne na tom hlavně to, že to nedělám sám, takže mám větší motivaci."
V podzimní části si byl nejpilnějším střelcem Hostivaře i jejím nejproduktivnějším hráčem. Dařilo se ti skutečně podle tvých představ?
„Ale jo, podzimní část se mě i týmu docela vydařila, ale chci být na prvním místě. Za hodně svých branek jinak vděčím hlavně spoluhráčům a jejich přesným přihrávkám, které se mi dařilo docela často proměňovat, i když někdy jsem se v koncovce trochu potrápil."
Je to tak, občas jste měli s koncovkou velké problémy. V čem myslíš, že musí tým nejvíce zapracovat, aby se v jarní části zařadil po bok těch nejlepších?
„Není to ono, ale nevím čím to je, protože trenér nám dělá na trénincích i střelecká cvičení kde se nám daří, ale nedokážeme to přenést do zápasu a v koncovce hoříme. Snad se to teď v jarní části zlepší a posuneme se na první místo."
Koncem února čeká tvůj tým starších žáků v rámci třídenního kempu i turnaj na Palmovce. Bereš akci na asfaltovém hřišti jako přípravu, nebo prestižní záležitost?
„Sice mi trochu vadí, že se bude hrát na asfaltu, ale teď v zimě by se na plastu venku stejně hrát nedalo. Třídenní kemp a nedělní turnaj beru především jako vstup do jarní části a doufám, že uděláme dobrý výsledek."
Nyní už se věnuješ hokejbalu pravidelně a nemine tě ani nominace na první kemp širšího výběru Prahy do 15 let, který se koncem června zúčastní turnaje krajských týmů v Brně. Je pro tebe taková akce motivací?
„Hraji hokejbal už od osmi let, ale od této sezóny se mu věnuji naplno. Určitě je pro mě výběr Prahy motivací a doufám, že se na závěrečný turnaj dostanu."
Stejně jako ostatních v zimní sérii rozhovorů, se i tebe musíme zeptat na tvé osobní cíle v letošní sezóně?
„Jak už jsem zmínil, letos bych se chtěl probojovat do výběru Prahy, což je můj osobní cíl. A s týmem bych chtěl konečně letos republikový titul přivézt do Hostivaře, protože myslím, že na to máme. Nesmíme ale nic podcenit."
Doma tě určitě ve sportu hodně podporují, nemohli jsme si ale nevšimnout aktivity tvé babičky, kterou tímto zdravíme, při sledování facebookové stránky Hostivaře :) Je právě babička tvou největší fanynkou?
„Doma mě ve sportu hodně podporují. Mamka mne vozí na všechny zápasy. Jsem hrozně rád, když se na mě babička přijede podívat, protože mě vždycky podpoří a občas mě i rozesměje."
