,,Hokejbal mi dal skvělé přátele, nezapomenutelné zážitky a pocit, že dělám něco, co má smysl", říká Jan Čejka!
Honza Čejka! Jméno, které už dnes zná každý hokejbalista! Stal se pojmem a ačkoliv je mu stále teprve třiadvacet let, je považován za nejlepšího hokejbalistu současnosti. Poslední rozhovor uplynulé sezóny musí patřit právě jemu...
Honzo, mistrovská sezóna je minulostí, rozhovorů už si rozdal v poslední době nespočet a není hokejbalisty, velkého či malého, který by neznal tvoje jméno. Uvědomuješ si, že tě široká veřejnost vnímá jako aktuálně nejlepšího hokejbalistu světa?
Upřímně – takhle o sobě rozhodně nepřemýšlím. Pořád se cítím jako kluk, co má před sebou spoustu práce a prostoru ke zlepšení. Beru to spíše jako motivaci do budoucna. Hokejbal je a vždy bude týmový sport. Bez spoluhráčů bych se nikdy nedostal tam, kde jsem. Takže to beru jako odraz celého týmu, trenérů a lidí kolem mě.
Vzpomínáš někdy, jak to celé vlastně začalo, když si ve slušivých maskáčových tepláčkách naběhl do školního hokejbalového turnaje a začal se rodit tvůj příběh?
Určitě si na to vzpomenu. Samozřejmě i tréňu Fíšu, který mi ukázal jak se střílí a že hraju na blbou stranu. Ale už je to pěkná řádka let, ve které jsem ani nedoufal.
Kdo tě v tvé hokejbalové kariéře nejvíce ovlivnil?
To se nedá jednoznačně říct. Za celou dobu jsem poznal nespočet trenérů. Ať už Ondru, Jardu, Jirku, Greplíka a další... Davida Kunu či reprezentační trenéry. Jen jeden trenér mi ale radí furt a to táta, ale toho většinou moc neposlouchám.
Je zcela určitě ale tvým největším fanouškem a nepochybně hrdým tátou. Až jednou trefíš svatyni a vznikne malý Čejkýsek, dáš ho také na hokejbal, nebo by si byl radši, aby se tvůj potomek ubíral jiným směrem?
Těžká otázka. Samozřejmě určitě budu chtít, aby případný potomek byl sportovně laděný. Samozřejmě si budu přát, aby kombinoval více sportů jako fotbal, tenis a případně hokej, pokud se teda naučí bruslit... a i hokejbal a ať si časem vybere sám.
S hokejbalem jsi už propojený patnáct let. Co ti dal, co ti vzal?
Hokejbal mi dal strašně moc. Především skvělé přátele, nezapomenutelné zážitky a pocit, že dělám něco, co má smysl. Naučil mě disciplíně, pokoře i tomu, jak fungovat v kolektivu. A co mi vzal? Možná trochu volného času nebo klasického “teenage” života, ale nikdy jsem to nebral jako oběť. Vždycky to byla moje volba a nelituju ani minuty.
Máš za ty roky za sebou už několik akcí v reprezentačním dresu, v různých kategoriích. Dokážeš říci, která z mezinárodních akcí v tobě zanechala nejvíce zážitků?
Těžko hodnotit. Všechny akce na mezinárodním poli byly skvělé. Nelze asi hodnotit, která ve mně nechala nejvíce. Všechny akce jsem si užil a doufám, že další přibudou. Kdybych měl ale asi nějakou vybrat, tak Sheffield, to byla moje první mezinárodní akce.
Patnáct let určitě přineslo spousty kamarádů, přátel a skvělých spoluhráčů. Dokážeš vytvořit svoji lajnu snů a kdo by Vám kryl záda v brankovišti?
Tak za tu dobu jsem potkal nespočet spoluhráčů se kterými jsem si rozuměl. Spíše bych to vybral podle zápasů s kolika lidmi jsem co odehrál. Brankář - Venda, Obrana - Daník - Olda, Útok - Sam, Jirka, Já (Pozn. autora: Václav Štoural - Daniel Vaniš, Ondřej Kubeš - Samuel Kucharčík, Jiří Vaniš, Jan Čejka).
Je myslíš podle tebe hokejbal dostatečně uznávaným sportem, nebo vnímáš něco, co ho viditelně brzdí v tom, aby ho média či veřejnost brala více vážně?
Myslím si, že uznání si hokejbal zaslouží mnohem víc, než kolik ho aktuálně má. Je to krásný, dynamický a po všech stránkách náročný sport – fyzicky i psychicky. Ale pořád se potýkáme s tím, že v očích širší veřejnosti je to spíše „doplňkový“ sport, a to je škoda. Sice dáváme přenosy například v ČT sport, ale většinou si to pouze pustí ti lidé, kteří se o hokejbal zajímají. Myslím, že hokejbal by se měl vydat jiným směrem, než se vydává teď a to přes marketingové kampaně pro co nejvíce základních škol a postupně zvyšovat viditelnost až ke starším generacím.
A už víš, že se v příštím roce na mapu akcí vrátí po letech i školní hokejbalový turnaj Spring Junior Cup, který tě k hokejbalu přivedl?
Teď už ano a jsem za to velmi rád. Tento turnaj přinesl velké povědomí o hokejbalu na Praze 15 a přinesl nespočet výborných hráčů a věřím, že po obnovení turnaje bude v Praze ještě více úspěšných hokejbalistů a povědomí o našem sportu se roznese mezi další rodiny.
