„Vím, že na sobě musím pořád ještě hodně pracovat", říká brankář Marek Drahoš!
Na začátku období s absencí soutěžního i nesoutěžního hokejbalu jsme dali prostor brankáři starších žáků, Marku Drahošovi, který zhodnotil odehranou část sezóny, ale i prozradil, jak se bude v dalších týdnech připravovat na návrat na hokejbalová kolbiště!
Marku, jak si spokojen s odehranou podzimní částí z pohledu týmu starších žáků?
Myslím, že naše výsledky z úvodu sezóny nebyly nějak ohromující, ale tréninková příprava byla znát, stejně jako poté posun k lepším výsledkům. Samozřejmě bych si nás dokázal představit po podzimu na vyšších příčkách, ale na to, že jsme v úvodu ztratili pár bodů, je to myslím dobré.
A co spokojenost se svými výkony? Který zápas se ti v tvých očích nejvíce povedl a na který by si nejraději zapomněl?
Zapomenout bych asi nejvíce chtěl na první prohru s Kladnem, kde sem nepodržel tak jak bych měl, ale zároveň mám dobrý pocity ze druhého zápasu s tímto soupeřem a také s Rebely.
Tedy se dvěma nejúspěšnějšími týmy podzimu. Který z týmů by si podle tebe tedy zasloužil titul podzimního šampiona soutěže?
Myslím, že titul podzimního mistra by si za mě zasloužil tým Rebelů, u kterého byl znát velký herní posun a odpovídají tomu i výsledky.
V zimní přípravě jste ale paradoxně tento tým přehráli s výsledkem 6:0...
Mám pocit, že za to může právě to, že to byl nesoutěžní zápas, při kterém naši kluci hráli mnohem uvolněněji a nestresovali se tolik s tím, jak zápas skončí.
Jako tým za sebou máte zimní přípravu. Jaká byla v tvém podání?
Za sebe jsem spokojen, protože nad rámec přípravy s týmem sem měl možnost se připravovat i v HTC, pod dozorem trenéra Jiřího Hájka.
V čem jsou právě pro tebe tréninky s hokejovým trenérem brankářů speciální?
Protože ví, jak trénovat gólmany, v čem potřebují posílit, že brankářská práce není pouze o lapačce a hokejce, ale že tam je potřeba i celková obratnost a hbitost. Jeho rady jsou pro mne velice cenné a vím, že na sobě musím ještě pořád hodně pracovat.
V letošní sezóně si jako lichý ročník pozvánku na reprezentační kemp do 16 let nedostal, v příští sezóně může být ale šance o poznání vyšší. Je pro tebe právě reprezentační dres tou největší motivací?
Tak samozřejmě, jako pro každého sportovce je reprezentační dres velkou motivací, zvlášť, když je možnost hrát na mezinárodní úrovni. Ale motivací pro mne je také vědomí, že sem platný svému týmu a že se na mne může spolehnout. Reprezentační dres je už pak odměnou za vydřenou práci a je pocta, mít ho na sobě.
Zdá se, že letošní sezóna už dohrána nebude, nemožná bude po nejistý čas i týmová příprava. Jakou formu tréninku zvolíš, aby si se na hokejbalové hřiště vrátil opět v plné formě?
Určitě ani přes toto období nic nevypustím. Chodím běhat, trénuju gólmanské cviky a také využívám možnost cvičení EMS. Věřím, že i ostatní kluci budou mít chuť do tréninku, makat na sobě a budou se těšit zase na hřiště, tak jako já.
