„Nemám rád výmluvy! Když něco dělám, dělám to pořádně", říká ikona Hostivaře Marek Brož!
Krátce po začátku nového roku přinášíme rozhovor s jednou z hlavních ikon hokejbalové Hostivaře, Markem Brožem.
První místo v tabulce! Zatím tu nepadlo nic o hodnocení podzimní části, mohl bys utrousit pár slov?
„Jsem rád, že jsme první. Na druhou stranu všichni víme, že být mistr podzimní části nic neznamená. Jak se říká, zajíci se počítají až po honu… Rozhodující bude připravenost a výkony během jarní část a hlavně play off."
Z pozice hráče, jak vnímáš atmosféru a nastavení týmů na jarní pokračovaní? Situace v lize je nanejvýš příznivá, směřuje tým za celkovým vítězstvím?
„Atmosféra je na nadstandardní úrovni, možná i proto, že se tu téměř všichni známe opravdu dlouho. Někteří, asi tak půlka ze současného áčka, to spolu táhneme od samého vzniku klubu, a to je kus života. Pak tu jsou hostivařští odchovanci a nováčci, kteří skvěle zapadli. Dohromady vytváříme poměrně povedenou skládačku. Ale zcela upřímně říkám, že mě s*re přístup některých k tréninku. Děláme amatérský sport, ale když budete amatérský boxer a přijdete bez tréninku na zápas, dostanete do držky… V hokejbale přijde hráč bez tréninku a řekne: „Stejně jsem lepší než ostatní.” A bohužel má často pravdu… Chápu, že mají kluci rodiny a třeba náročnou práci, ale když něco dělám, dělám to pořádně. Tak to mám nastavený já, a asi proto nemám rád výmluvy."
Nejlepší střelec podzimní části soutěže! Čekal jsi něco podobného? Co tomu říkáš?
„To teda nevím, jak jsi na to přišel? (I mistr tesař se občas utne, Marku, pozn. autora) Rozhodně si nemyslím, že jsem nejlepší střelec podzimní části. Dokonce si nemyslím, že bych byl nejproduktivnější hráč. Statistiky na stránkách (www.hokejbal-stred.cz, pozn. autora) nejsou dva měsíce aktualizovány, takže těžko soudit. Rozhodně to ale vypovídá něco o ne-úrovni soutěže, které jsme součástí… Takže tomu nic neříkám."
Jedno mi vysvětli. Jako přes kopírák sezonu za sezonou stále patříš mezi klíčové hráče.
„Není to jako přes kopírák, každá sezona je jiná. A všechny bych určitě nehodnotil jako dobré. V regionu jsem většinou vedl týmovou produktivitu, ať už v dřívějším béčku, nebo letos v áčku, ale upřímně to pro mě nemá vypovídající hodnotu. Nepovažuji se za hráče, který by měl hrát druhou národní ligu. Ale do vyšších soutěží se nehrnu, protože mi nic nenabízejí."
Samozřejmě to platí i mimo hřiště už od dob, kdy jste se Ondrou Novákem rozhodli založit vlastní klub. Zanedlouho Hostivař oslaví 12 let! Páni!
„Je neuvěřitelné, kam se to posunulo. Když jsme se s Ondrou na jaře roku 2005 bavili o odchodu od Ďáblů (SK Ďáblové Praha, pozn.) a založení vlastního klubu, ani ve snu nás nenapadlo, že se z celé záležitosti vyklube největší hokejbalový klub v Praze. Kolem 110 aktivních dětí a 30 aktivních mužů jsou úctyhodná čísla, která spoluvytváří úžasnou komunitu. Celé rodiny podlehly hostivařskému životnímu stylu. Když jdu třeba u nás na sídlišti na nákup, nebo se projít, potkávám děti v klubových barvách. Ty nejmenší už ani neznám, se staršími se pak vždycky pozdravíme a je to fajn pocit. Tohle jsou pro mě největší vítězství našeho už skoro dvanáct let starého nápadu. Ten úspěch je tak velký, že ho zřejmě plně docením až někde na smrtelné posteli."
Splnil sis sen, Hostivař je něco obdivuhodného a patří vám oběma velký dík! Druhý sen v pořadí ti ale stále uniká, ještě jsi nad hlavu nezvedl pohár vítězů. Stále věříš? Třeba to bude právě letos..
„Co bych k tomu řekl? Nic jsem nevyhrál, tedy týmově. Mrzí mě to, zvlášť když jsme se k tomu ani nepřiblížili. Za tak dlouhou dobu působnosti muži Hostivaře nehráli ani jednou finále. Loni to vypadalo slibně, ale souhrou událostí, ke kterým se nehodlám vracet, skončila naše cesta už ve čtvrtfinále. Jestli se to podaří letos, nevím. Na titul je hodně těžké dosáhnout, už jednou jsem řekl, že se toho pro úspěch musí sejít hodně… Ale je to čas, kdo utváří a mění názory, a už se na to takhle nedívám. Jestli se mi týmový úspěch vyhne obloukem, svět se nezboří."
Stejně ti držím palce!
V letošní sezoně A týmu jsi organizačně poodešel trochu do ústraní. Je čas předat štafetu?
„Myslím, že je to tak, čas dozrál. Dlouho jsem se o vše staral sám a stálo mě to větší oběť, než jsem si kdy myslel… To byl taky důvod pro mé rozhodnutí nadále v týmu působit už jen jako hráč. Je potřeba trochu vyčistit prostředí a jsem rád, že se věcí ujali jiní. Uvidíme, jestli to půjde kupředu. Doufám, že půjde. Těším se na dobu, až jednou přijdu na utkání a budu se jenom dívat."
Možná jsi zkrátka chtěl změnu prostředí a oblasti investic tvého času. Vedeš třeba premiérově zimní přípravu staršího dorostu.
„Ano, dohodli jsme se, že kluky v zimě povedu. Jednak jsem si v létě udělal kurz fitness trenéra a také proto, že kondiční přípravy v klubu vedu už dlouhodobě. Fitness životní styl mě baví, nejen kvůli tomu kurzu, jednoduše mě naplňuje. Hledám si pořád různé zajímavosti, novinky, vychytávky a oživení tréninků a bylo by hrozně fajn nabyté znalosti předávat dál. Jak už jsem říkal, naši muži příliš zájmu o zlepšování sebe sama neprojevují, proto jsem se teď zkusil přesunout k dorostu. I kdybych jen jednoho z nich přivedl na tuhle cestu, bude to pro mě odměna. Je teprve začátek, ale příprava mě baví a doufám, že kluky taky."
Dva měsíce je dlouhá doba, uvažuješ v budoucnu o přesunu na post kouče jedné z našich mladších kategorií?
„Abych se přiznal, tak nevím. Nikdy neříkej nikdy, ale spíš neuvažuju. V budoucnu se spíš chci směřovat na možné pokračovaní vedení kondiční přípravy naších mladších kategorií, pokud by byl zájem…"
Díky a měj se krásně!
