„Kdybychom neměli nervní sousedku, trénoval bych doma mnohem víc", říká Tomáš Kvasnička z minipřípravky!
V týmu minipřípravky dovádí už několik let šikovný snajpr Tomáš Kvasnička, který ale nastupuje i ve starší kategorii. I on nám ze své karantény odpověděl na několik otázek a pochopitelně i popsal, jak tráví aktuálně svůj volný čas.
Tome, prozraď, jak si se dostal vůbec k hokejbalu?
Přes mamku. Chodil jsem na atletiku, na školní hřiště, ale nebylo to ono. A vedle se hrál hokejbal, tak jsme to šli vyzkoušet. Byly mi čtyři roky.
Tvůj taťka se přitom věnoval celý život fotbalu. Netíhl si tedy taky spíše k čutání do meruny?
V tu dobu ani ne. Teď si rád zakopu, ale hokejbal mě baví mnohem víc.
Čím tě hokejbal tak nadchl?
Vším. Baví mě tréninky, zápasy, ta parta kluků, prostě je to prima všechno.
Proč si si vybral na dres číslo patnáct?
Je to den mého narození.
Ve své kategorii se výrazně prosazuješ, nastupuješ ale i za přípravku. V čem si myslíš, že si šikovný a na čem by si rád zapracoval?
Moje silná stránka je myslím rychlost, nebojím se jít do souboje, ale určitě bych potřeboval zapracovat na střelbě.
Hraješ radši za minipřípravku nebo přípravku?
Radši hraju za přípravku, protože se tam toho víc naučím. V minipřípravce je pro mě všechno jednodušší, na všechno mám víc času, v přípravce už je všechno mnohem rychlejší.
Máš nějaký svůj hokejbalový vzor?
Asi jako většina kluků Honzu Čejku. Hraje útočníka jako já a dává hodně gólů.
V této době bohužel nemůžete s týmem společně trénovat. Jak trávíš čas a věnuješ se nějakému tréninku doma?
Škola mi dává hodně zabrat, dostali jsme spoustu učení... Ale každý den se snažím aspoň chvíli cvičit s hokejkou podle Ondrova videa. Kdybychom neměli nervní sousedku pod námi, trénoval bych mnohem víc.
