„Chci být lepší než brácha, být v útoku a dávat góly", říká Anička Dvořáková z týmu holek!
Holčičí tým frčí stejně jako ty ostatní hostivařské, neustálé koronapřestávky jeho rozvoji ale rozhodně nepřispívají. Už od jarních měsíců je členem dívčího kádru i Anička Dvořáková, která se rozpovídala ve svém prvním rozhovoru...
Aničko, první otázka musí být jasná. Jak si se vůbec dostala k hokejbalu?
Brácha hraje hokejbal už osm let, žiju v tom teda od mala a konečně holky dostaly taky šanci hrát. Vždycky se mi taky líbily zápasy kluků proti rodičům a sourozencům.
A co se ti na hokejbalu nejvíce líbí, čím tě nadchl?
Líbí se mi, že je to kolektivní sport, že se hraje venku a baví mě hrát s holkama. A taky střílet góly je super!
Na trénincích samotných působíš nadšeně a s úsměvem na tváři stále pozitivně. Je něco, co by si na trénincích změnila nebo do nich vložila?
Lucka je super trenérka, já bych osobně asi nic neměnila.
Už si zmínila, že se brácha věnuje hokejbalu už od mala. Dává to doma možnost nějakých společných tréninků, či společných výzev?
Honza je v obraně a góly nedává, já chci být lepší, dávat góly a být v útoku. Občas mi brácha na zahradě na plastu radí, jak střílet na bránu a tak.
Doba teď sportu a treninkům příliš nefandí. V čem by si se osobně nejradši nejvíc zlepšila při těchto omezených možnostech?
Zlepšila bych fyzičku, takže musím běhat. Jelikož zavřeli i bazény, nemůžu chodit ani na tréninky vodního záchranáře, a to mě fakt chybí.
V létě si se poprvé zúčastnila letního soustředění ve Světlé nad Sázavou. Co tě na akci nejvíce překvapilo a jaké sis odvezla největší zážitky?
Největší zážitek byly určitě zápasy a taky odpolední výlet na zříceninu. A překvapilo mě, kolik jelo celkem hokejbalistů. Bylo to fakt super!
A co nedávný třídenní kemp v Nižboru?
Bohužel pršelo, takže turnaj se hrál až v neděli, jinak tréninky probíhaly v sokolovně i venku. Bylo fajn, že jsem mohla hrát zápasy s holkama, které jsou stejně staré jako já. Taky jsem dala svůj první gól! A hrály jsme různý hry, aby jsme se lépe poznaly.
Už si přemýšlela, jak dlouho by si se chtěla hokejbalu věnovat a čeho by si chtěla třeba dosáhnout?
Budu hrát, dokud mě to bude bavit, ale zatím je nás holek pořád málo, tak uvidíme. Chtěla bych dosáhnout toho, abych byla dobrá hráčka. Vyšší cíle zatím nemám. Náš holčičí tým sotva začal a zatím nám vše pořád kazí covid.
SLOVO TRENÉRKY LUCIE ROSIČKOVÉ
Anička je velice šikovná. Umí to s hokejkou, má cit pro hru. Na minikempu dívek v Nižboru, který jsme v září stihly, bylo vidět, že se neztratí ani mezi staršími hráčkami. V mixturnaji, který byl součástí kempu, dokonce dala gól a připsala si dvě asistence.
