Dominik Zámečník: Už se těším, až si zahrajeme s bráchou v jednom týmu!
V uplynulém víkendu na sebe v dresu hostivařského mladšího dorostu upozornil dvojicí gólů šestnáctiletý Dominik Zámečník, který je v Hostivaři už jakýmsi inventářem, stejně jako jeho mladší bratr Daniel a nezničitelný otec Tibor.
Skutečně! Rodinku Zámečníkovic zná v hokejbalové Hostivaři každý. Šestnáctiletý Dominik běhá s hokejkou po hřištích už nějaký ten pátek a s hokejbalem projel téměř celou republiku. Jeho začátky směřují ještě do Malešic, kde tehdy hostivařští mladší žáci válčili proti zkušenějším soupeřům a nebylo náhodou, když si domů odnesli pytel plný gólů. Hostivař je dnes ale o pár let dál a Dominik je stále její součástí. V rozhovoru vzpomněl nejen na své začátky, ale zhodnotil i hokejbalové vystoupení svého otce Tibora.
Už jsme zmiňovali, že patříš k nejdéle sloužícím mládežnickým hokejbalistům Hostivaře. Tvé začátky vlastně směřují ještě do Malešic, kde si před více jak sedmi lety poprvé nastoupil za nový tým mladších žáků. Vzpomeneš si někdy ještě na toto období?
"Vzpomenu si docela často. Třeba když se mě někdo zeptá, jak dlouho hraju hokejbal. Vzpomínám si třeba na hledání míčků kolem hřiště, po lakrosových trénincích, nebo na cvičební úbory některých tehdejších hráčů, jako kožená bunda a podobné."
Hostivař tehdy a Hostivař dnes. V čem po těch letech spatřuješ největší rozdíly?
"Tak hlavně je rozdíl ve kvalitě hry hostivařských týmů. Tehdy jsme dostávali deset a více gólů za zápas, ale dnes je dáváme my. Rozdíl je i v hřišti a zázemí. Občas se zasměju, když si vzpomenu jak jsme vypadali tehdy a jak vypadáme teď."
Napadlo tě tehdy vůbec, že se budeš věnovat hokejbalu tak dlouho? Co ti tento sport přináší?
"Tehdy sem si říkal, že budu muset dělat nějaký ten sport, abych netloustl a jenom se tak nepovaloval. Ale rozhodně jsem nečekal, že by mě zrovna tak relativně nový a nepříliš rozšířený sport mohl bavit tak dlouho. Přináší mi určitě lepší kondici, ale i spoustu kamarádů, co taky sportují a nesedí jen za kompem nebo před domem s cigárem v ruce."
Vaše rodina je už dnes v hokejbalové Hostivaři nepřehlédnutelná. Táta se angažuje u kategorie mladších žáků, kde nastupuje i tvůj mladší bratr. Je i za dveřmi bytu hokejbal nejčastější téma?
"No mezi jedno z nejčastějších témat to určitě je, ale jestli by se to umístilo na prvním místě, to nevím. Kromě školy se často řeší i trávení mého volného času na počítači nebo iPadu."
Sleduješ i výkony svého téměř jedenáctiletého bratra Daniela? Jak by si charakterizoval největší rozdíly ve Vaší hře? Je už v něčem lepší, než ty?
"Já si myslím, že můj brácha má talent a oproti mě v jeho věku je určitě lepší. Už se těším, až si spolu zahrajeme, jako tehdy na Palmovce, ale to mu bylo asi šest. I tak ale na to moc rád vzpomínám."
Nebojme se zmínit i hokejbalové, ba spíše sebevražedné vystoupení pana otce v několika utkáních pražské soutěže. Jak vnímáš jeho hráčskou kariéru, která započala v jeho třiačtyřiceti letech a dosud je mapována asi pěticí střídání?
"Já sem si myslel, že to bude asi strašnej trapas hrát se svým otcem, uvnitř jsem si to ale hrozně přál. To sem ale ještě nečekal, že nevydrží ani tři střídání. Od té doby už mi ale nemůže říct, že jsem nezpevněnej v souboji."
Ačkoliv nepatříš mezi vyhlášené kanonýry, i v kategorii mladšího dorostu se střelecky prosazuješ. Jak by ses jako hráč charakterizoval?
"Rozhodně se neřadím k těm nejlepším, ale úplně nejhorší snad nejsem. Takový podprůměr v našem týmu, ale snažím se být pořád lepší."
V uplynulém víkendu si do sítě Jihlavy zasunul dva kousky. Vzpomeneš si na dvojici svých tref?
"Jako ano, dát si pár gólů nikdy neuškodí, ale že bych zrovna ty proti Jihlavě zařadil do svých top, tak to asi ne. Kandidát na ten nejlepší je gól proti Kladnu, kdy sem ho dal od červený a míček letěl asi desetikilometrovou rychlostí."
Zdá se, že i letos by tým hostivařského mladšího dorostu mohl pomýšlet na mety nejvyšší. Co pro tebe bude v této sezóně úspěchem?
"Tak po dvou stříbrných a bronzových medailích na republice bych konečně rád to zlato, ale rozhodně budu spokojen i s účastí v play-off, protože tento rok bude asi náročnější než ten minulý."
Jsem lepší v buly a přihrávkách, říká jedenáctiletý Daniel
Aby byl rozhovor kompletní, nemohli jsme se nezeptat na dvojici otázek i Dominikova bratra Daniela, který nastupuje v dresu mladších žáků.
V čem myslíš, že je brácha v hokejbalu opravdu dobrý a v čem si lepší ty?
"Když hrál Dominik v obraně, tak mu to šlo myslím líp. Já jsem určitě lepší ve vyhrávání buly a v přihrávkách."
Chtěl by sis někdy s bráchou nebo tátou zahrát v jedné lajně?
"Jo chtěl. S bráchou v obraně. S tátou taky, ten by mi to dával do prázdné branky."
